Je smutným faktem, že naše česká krajina se musí potýkat se spoustou různých problémů. Některé byly vytvořeny až v poslední době, jiné jsou dlouhodobějšího charakteru. Všechny však mají negativní vliv nejen na přírodu samotnou, ale zprostředkovaně i na kvalitu života a zdraví nás, lidí. Podíváme se na ty nejpalčivější.
Část se přímo týká zemědělství. Zde najdeme poškození krajiny způsobené jak dlouhodobým managementem, tak i současnými trendy. Tím dlouhodobým problémem bylo scelení polí, které se provádělo v době znárodňování. Zrušeny byly remízky i polní cesty. Důsledky byly dalekosáhlé. Ano, bylo podstatně snazší takto velká pole obdělávat. Na druhou stranu se tím narušil vodní režim krajiny. Konkrétně nic nezadržovalo vodu a nebránilo jí odtékat a brát s sebou úrodnou vrstvu ornice. Stejné potíže přináší i vítr. Nyní, když mu nebrání stromy, vane bez omezení, a opět s sebou odnáší svrchní, nejúrodnější vrstvu půdy.
Jsou sice snahy situaci řešit, ovšem ty jsou zatím pouze lokálního charakteru. Toto je ale věc, která trápí většinu České republiky. Co je ale příčinou, že za 30 let od pádu komunismu nejsme schopni se s tímto problémem vypořádat? Protože pro zemědělce je tato situace výhodnější. Většina bývalých družstev totiž pouze změnila název, ale ve své podstatě se příliš nezměnila. A je pravda, že pole se v restitucích vraceli, ale většina těchto nových majitelů na ní hospodařit nechce. Proto ji pronajímá právě oněm zemědělcům. Dá se tedy říci, že se prakticky nic nezměnilo.
Tím současným zemědělským problémem je složení pěstovaných plodin. Na polích totiž u nás nejčastěji roste řepka a kukuřice. Pěstují se z jednoduchého důvodu: jsou nejvýnosnější. A zemědělci jsou rádi za každou korunu, kterou vydělají. Není tedy divu, že sází to, co se jim nejvíc vyplatí. A vzhledem k tomu, že obvykle hospodaří na pronajaté půdě, nemusí se ani tak zabývat dlouhodobými následky svého jednání. Proč je ale řepka a kukuřice tak špatná?
Řepka vyžaduje hodně chemizace. Různé pesticidy, herbicidy a jiné je třeba používat ve větším množství než u jiných plodin, aby se dosáhlo požadovaných výsledků. To, že i přesto je její pěstování tak rozšířené, znamená, že se i přes tyto dodatečné náklady vyplatí. Co se kukuřice týče, tak zde se jedná o mělce kořenící plodinu. Její klasy jsou navíc od sebe poměrně daleko. Její pěstování tedy napomáhá vodní i větrné erozi půdy.
Co se s těmito problémy dá dělat? Jediným řešením by byla kompletní restrukturalizace zemědělství, ovšem k tomu není vůle ze strany zemědělců (kterým současný systém vyhovuje) ani politiků. Navíc v současné době na to není ani dostatek financí. Proto se zdá, že devastace naší krajiny bude prozatím pokračovat.